Charles Dickens - Nadějné vyhlídky
Charles Dickens, Nadějné vyhlídky, SNKLU, Praha, 1960
Stručná charakteristika díla
Literárním druhem je epika, žánrem se jedná o román. Dílo Nadějné vyhlídky skvěle pasuje mezi Dickensovu tvorbu – hlavním hrdinou je dítě (proto byly jeho romány oblíbeny a jsou populární i dnes – dětské hrdiny člověk nemůže nemít rád), kterému je ubližováno, které vyrůstá v těžkém prostředí. Hlavní hrdina – Pip – nikdy nepoznal svoje rodiče a žije se svou zlou sestrou a jejím milým, ale neprůbojným a nevzdělaným manželem Joem. Odmalička ho jeho sestra terorizuje, rodina nikdy nemá dost peněz, protože Joe je jenom kovář, a Pip se zoufale touží dostat v životě někam dál, ne jenom ke kladivu.
Hlavním tématem je upínání k představám, snění o něčem, co nám nenáleží – Pip je z chudé kovářské rodiny a jednou by se měl také stát kovářem, ale on sní o krásné bohaté Estelle, chce se stát gentlemanem a dostat se do lepší společnosti, chce se vzdělávat, chce toho od života mnohem víc. Jenže aby tohle mohl dokázat, potřebuje jednu věc – peníze.
(I podivná paní Hamishamová se upíná ke snům – kdysi snila o manželství a svatbě, ale když ji opustil její snoubenec, nedokázala se vrátit do reálného života, zasekla se na tom osudném dni a zbytek života prožila v nenávisti k mužům a s bledou vzpomínkou na svůj sen).
Síla peněz, to je důležitým motiv celého díla. Vidíme, že peníze nám mohou otevřít cestu k našim snům, mohou nám umožnit dostat se tam, kam jsme chtěli – ale také nás mohou změnit. Pip byl na začátku knížky nevinné děcko, které má rádo ty, kteří jsou na něj hodní. Měl rád Joea, přestože neuměl číst, nevybíral si přátele podle postavení. Jenže Pip se začal měnit, a to už ve chvíli, kdy poznal paní Havishamovou a Estellu.
„Tuhle chlapeček říká klukům spodek!“ vyhrkla Estella přezíravě, ještě než jsme skončili první hru. „A jaké má hrubé ruce! A ty jeho těžké boty!“
Až do tohoto okamžiku mě ještě nikdy nenapadlo, abych se za své ruce styděl, ale teď mi začaly připadat opravdu velmi ošklivé. Její pohrdání ke mně bylo tak silné, až čišelo nákazou a já se nakazil.“
Přestože Estella je protivná a povýšená, kvůli její kráse po ní Pip zatouží, sám si připadá méněcenný a začne zapomínat na kovárnu a na svou rodinu. (Joa, sestru rád nemá). Dostáváme se k dalšímu motivu – povrchnost a ctižádost – Pip se nechce spokojit se svým osudem (= stát se kovářem), chce do jiného světa, chce dívku, která není pro něj, přestože Estella není hodná ani milá, jenom krásná, ale Pip stejně celý život usiluje o její srdce. Dalším důležitým motivem jsou galeje, místo, odkud uprchl trestanec, místo, kterého se Pip bojí, je pro něj tím nejnižším dnem, kam může člověk klesnout.
Dalo by se říct, že vše, co se v knížce stane, se děje z nějakého logického důvodu. Pip jako dítě (byť ne zcela z vlastní vůle) pomůže trestanci; o několik let později je za to odměněn penězi na studium. Paní Havishamová je šílená, protože ji opustil její milý. Estelle je „zlá“, protože ji tak paní Havishamová vychovala.
Postavy Pipa a Estelly se během knížky vyvíjí. Pip začíná jako naivní děcko, ale jak roste, uvědomuje si, že jeho milovaný Joe je doopravdy trochu hlupák, začíná „snobovatět“ a dává penězům a postavení mnohem větší hodnotu. Naproti tomu Estella si začíná uvědomovat, že smyslem jejího života nemusí být jenom způsobit bolest co nejvíce chlapcům a že i ona má nárok na lásku. Ovšem vedlejší postavy jako Joe nebo paní Havishamová jsou pořád stejní – Joe je hodný trouba s dobrým srdcem a paní Havishamová je prostě šílená.
Literárně-historický kontext
Charles Dickens je jedním z největších spisovatelů Anglie. Jeho díla často nesou autobiografické prvky – Dickens pocházel z chudé rodiny, už odmala musel pracovat, proto jeho hrdinové (děti) pocházejí z podobně chudých poměrů, nemají lehký život a často jsou dokonce týrány. Způsob, jakým se lidé chovají k dětem, je to, co Dickens ve svých knihách nejvíce kritizuje (ve většině knih, např. Kronika Pickwickova klubu je výjimka).
Konkrétně u Nadějných vyhlídek ale zachází dál než např. v Oliveru Twistovi (tam je Oliver oběť, hodný chlapeček, který za nic nemůže). Pip naproti tomu podlehne síle peněz a nechá se změnit (až zkazit). Jelikož dílo patří do kritického realismu, Dickens kritizuje jak chování společnosti k dětem, tak přílišnou váhu peněz a vliv, které mají na náš charakter.
Dalším znakem realismu je prostředí, ve kterém se část příběhu odehrává – tedy velkoměsto Londýn, a samozřejmě realistický popis okolí (vesnice, blat i Londýna).
Dickensovo dílo bylo ve své době dobře přijato a velmi čteno (jedním z důvodů jsou právě děti-hrdinové, dále pak i kriminální působivé zápletky – jako třeba trestanec z galejí….) a populární je dodnes. Nadějné vyhlídky se dokonce dočkaly několika filmových adaptací.
Analýza úryvku
Máme tu typickou ukázku bezútěšné domácnosti, ve které Pip vyrůstal. Sotva došel domů po hrůzném zážitku ze hřbitova, hned se do něj pustí jeho sestra (a předvede jednu ze svých oblíbených frází – „Kdopak tě vychoval vlastníma rukama?“) Sestra nejde pro nějakou nadávku daleko, jenom z jejích promluv cítíme, jak je nepříjemná (celkově má každá postava svůj styl řeči, podle kterého ho poznáme; Dickens se nevyhýbá vulgarismům ani nespisovných slovům).
Dickens sám píše svým osobitým, nadlehčeným stylem, až se nám zdá, že nic z příběhu není myšleno vážně, používá vtip i ve vážných situacích (během hádky – tedy běsnění sestry – si sestra a Joe „háží s Pipem“…)
pleonasmus – Moje sestra, paní kovářka (už dávno víme, že Pipova sestra je kovářka, jde tedy o nadbytečné vyjádření)
hyperbola – musela jsem se vařit vzteky
perifráze – nebýt mě, tak bys na hřbitově byl už dávno
Vlastní názor
Nadějné vyhlídky jsem četla poměrně dávno a musím říct, že mi trvalo poměrně dlouho, než jsem se do knížky začetla. Přišlo mi, že má zajímavý začátek, pak následuje propast pomalého děje (včetně Pipovy proměny v gentlemana), a až ke konci děj opět nabírá „grády“, když Pip odhaluje svého dobrodějce a uchází se o srdce Estelly.
Dickens mi ale celkově přijde lehký na čtení, protože se člověk musí smát i u vážných věcí, autor používá příjemný nadlehčený styl a vtipem vážně nešetří. Nadějné vyhlídky mi přijdou o trochu nudnější než Oliver Twist, na druhou stranu ale více propracované a zajímavější – rozhodně lepší na potrápení mozku.