Lev N. Tolstoj - Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj, Anna Karenina, Leda, Praha 6, 2012
Stručná charakteristika díla
V případě Anny Kareniny mluvíme o rozsáhlém psychologickém (autor se zaměřuje na psychiku postav), sociálním (důležitým motivem je město x společnost + kritika „smetánky“ a morálky soudové společnosti) a rodinném (velmi důležité jsou rodinné vztahy, které vše komplikují) románu. Vedle hlavní hrdinky zde nalézáme celou řadu důležitých postav, které žijí své vlastní příběhy. Každá postava má propracovanou psychiku, rozmýšlí si svá rozhodnutí a nese odpovědnost za své jednání.
(Například Levin, šlechtic milující venkov, který se uchází o ruku krásné Kitty, své city k ní velice a celkově postoj k lásce zdlouhavě řeší:
„Lásku k ženě si neuměl představit bez manželství, a nejen to, představoval si nejprve rodinu, a teprve potom ženu, která mu rodinu dá. Proto byla jeho představa sňatku jiná, než jakou měla většina jeho známých, pro něž byl sňatek jednou z mnoha všedních věcí. Pro Levina to byla životní otázka, na které záleželo celé životní štěstí. A teď se toho měl vzdát!“
Hlavním tématem díla je vztah Anny Kareniny, ženy z lepší společnosti žijící v manželství bez lásky, k mladému důstojníkovi Vronskému – tedy zakázaná láska. Jelikož má román více dějových linií, nalézáme zde i další podtémata – například vztah Levina a Kitty či problémy v manželství Kittyných rodičů.
Co se týče motivů, těch se tu objevuje požehnaně.
Muž x žena
Anna je od pohledu sympatická žena. Má o mnoho let staršího, váženého, vzdělaného manžela, kterého ale nikdy nemilovala. Přesto si nepřipadá nešťastná – vždyť má syna, kterého zbožňuje. Jenže do života jí vstupuje mladý důstojník Vronský a ona poprvé v životě pozná, co znamená doopravdy milovat muže – jenže tím pádem se (v carském Rusku) dopustila strašlivého zločinu – nevěry.
Zatímco Karenin (Annin manžel) se na problém dívá z racionálního hlediska a jediné, co ho trápí, je postavení ve společnosti, Anna je nešťastná kvůli emocím, které se v ní perou. Musí se rozhodnout mezi láskou k Vronskému a láskou ke svému synovi – protože jestli odejde, těžko si s sebou syna vezme. Tolstoj „nenadržuje“ ani jedné z těch lásek, staví je na stejnou roveň a Anna je zoufalá.
Vidíme zde, jak Tolstoj popisuje muže a jak ženu. Zatímco muž se na svět dívá racionálně, žena jedná skrze city – ovšem přestože city nás mohou mást a svést ze správné cesty, alespoň nejsou zkažené, jsou čisté a krásné. Proto se nám Anna jeví jako kladná hrdinka, i když chybuje. A její manžel Karenin, přestože nic špatného neudělal, se od autora dočkává nepřímé kritiky – tedy jenom z jeho myšlenek ho čtenář prostě nemá rád, je studený a bez citů.
A v mysli Alexeje Alexandroviče jasně vykrystalizovalo vše, co teď ženě řekne. Když přemýšlel, co řekne, přišlo mu líto, že tak bezúčelně, jen pro domov má promarnit svůj čas a duševní síly.
Vesnice x město
Přestože se většina příběhu odehrává ve velkoměstech (Moskva, Petrohrad), díky Levinovi zavítáme i na vesnici – a dočkáme se velkého kontrastu. Zatímco město je plné pomluv a lží, lidé si tam sice žijí pohodlně, a nejsou volní, nesmí si odejít za svou láskou, jsou slepí k těm chudým (rolníkům), na vesnici lidé umějí žít. Tento životní postoj celou dobu zastává právě Levin (do něj Tolstoj vložil část svých idejí – př. rolníci žijí správně a dobře, je nespravedlivé, že lidé ve městě mají vše a na vesnici nic…). Nakonec jsou to vlastně jenom Levin a Kitty, kteří se dočkají šťastného konce – protože se dokáží odpoutat od aristokracie a žít ten správný, prostý život.
Poměrně důležitý je i motiv krásné vesnické krajiny, Tolstoj se „vyžívá“ v popisu krás venkova.
Rodina
Anna Karenina je rodinný román, autor zde zobrazuje hned několik rodin. Ovšem ne z idylického hlediska, zabírá se krizemi, které přijdou po svatbě, nevěrou a vyhaslým plamenem lásky. Vztahy mezi manžely ovšem komplikují děti, které sice většinou vycítí, že něco není v pořádku, ale nechápou to, jenom chtějí mít doma oba rodiče a žít šťastně. To se bohužel většině rodin nedaří.
Železnice
Doba vzniku románu je pro celý svět doba plná změn – jak sociální, tak technických. Železnice je pro Tolstého něco nového, změna starého způsobu života, a on si není jistý, jestli se mu to líbí. Proto železnice v románu nevěstí nic dobrého.
Hned zpočátku jsou Anna s Vronským přítomni tragédii, kdy pod kola spadne jeden z dělníků. A celý příběh končí Anniným zoufalým skokem pod vlak. Zároveň postavy neustále cestují vlakem, ve vlaku se seznamují, vážně spolu promlouvají, ve vlaku se dějí změny, hrdinové jsou zmatení a nevědí, kam směřuje jejich budoucnost. Dalo by se říct, že železnice zde symbolizuje nejasné zítřky a v případě Anny smrt.
Literárně-historický kontext
Lev Nikolajevič Tolstoj byl ruským spisovatelem 19. století. Nenarodil se do výrazně bohatých poměru a v mládí poměrně toužil po slávě a proniknutí do té „dobré“ společnosti, ovšem to mu nezabránilo ve svých dílech kritizovat soudobou společnost – především tedy tu smetánku.
Podle něj bylo postavení ruské společnosti nespravedlivé – ti bohatí ve městech si žili v přepychu, měli toho tolik, zatímco rolníci živořili, často měli hlad. Sám Tolstoj se cítil provinile, že on sám netrpí, a zabíral se těmito úvahami jak ve svém životě, tak ve svých dílech. Dále ho trápilo zaostávání Ruska za celou Evropou, proto založil školu pro mladé chlapce, kde sám vyučoval a snažil se trochu zlepšit podmínky i pro obyčejné lidi. Nikdy se ovšem nedočkal nějakého uznání za lidumila, většina lidí ho považovala spíše za podivína.
Po dopsání románu Vojna a mír se Tolstoj nechtěl pouštět do žádného velkého díla. Ovšem stále více a více ho lákala představa hrdinky ženy-hříšnice, ženy, která se dopustila chyby. Když se v jeho sousedství skokem pod vlak jedna žena zabila, rázem mu to vnuklo inspiraci, svou hrdinku pojmenoval „Anna“ po zesnulé a začal psát.
Anna Karenina je na pomezí mezi kritickým realismem a romantismem. Nalézáme tu jak dlouhé popisy krajiny:
„Z hustého lesa, kde ještě ležel sníh, sotva slyšitelně tekly klikaté, úzké praménky vody. Drobné ptactvo švitořilo a občas některé práče přelétlo ze stromu na strom….“
…výrazné emoce a motivy lásky, tak realistický popis společnosti a neposlední řadě i kritiku – přestože Anna jenom šla za svým srdcem, celá společnost ji odsoudila a dohnala ji k vlastní sebevraždě.
Dílo bývá srovnáváno s jiným dílem tehdejší doby, a to s Paní Bovaryovou od Gustava Flauberta. V obou románech je hlavní postavou nevěrná žena, ovšem Anna Karenina je komplikovanější dílo a o něco méně romantické, hodně důležitý je zde taky rozum.
Analýza úryvku
Tam! Hleděla do stínu vozu, na písek smíšený s mourem, kterým byly zaváty pražce. Tam, právě doprostřed, a potrestá ho a zbaví se všech i sebe.
Chtěla se vrhnout pod první vůz, jehož střed se octl proti ní. Ale začala si sundávat z ruky červenou kabelku a to ji zdrželo, až už bylo pozdě, střed vozu ji minul. Musela čekat na další vůz. Zmocnil se jí pocit, jaký mívala, když se při koupání chystala vejít do vody, a udělala si křížek. Navyklý pohyb při znamení kříže vyvolal v její duši celý řetěz dětských i dívčích vzpomínek, temnota, která jí všecko zahalovala, náhle spadla a na okamžik před ní vyvstal život se všemi hřejivými minulými radostmi. Ale nespouštěla zrak z kol dalšího vozu, který se blížil. A přesně ve chvíli, kdy byl střed mezi koly proti ní, odhodila červenou kabelku, s hlavou vtaženou mezi ramena padla pod vůz na ruce a lehce, jako by chtěla hned zase vstát, poklekla. A v témž okamžiku se zhrozila, co dělá. Kde je? Co dělá? Proč? Chtěla se zvednout a uskočit zpět. Ale cosi obrovského a neúprosného ji udeřilo do hlavy a vleklo ji na záda.
"Panebože, odpusť mi všecko!" hlesla, když si uvědomila, že zápas je marný. Stařeček něco huhňal a pracoval s železem. A svíce, při níž četla knihu plnou nepokoje, klamu, bolesti a zla, ta svíce vzplanula jasnějším světlem než kdy jindy, ozářila jí vše, co předtím bylo obestřeno tmou, zaprskala, začala skomírat a zhasla navždy.
Scéna, kdy Anna skáče pod vlak a kdy celý příběh vrcholí. Na Annu už je toho moc, nedokáže déle nést to břímě, kdy je za svou lásku nenáviděna, je v moc těžké životní situaci, za kterou sice může zčásti ona sama, ale především společnost – fakt, že se přes její nevěru nedokázali přenést a odvrátili se k ní zády.
Je zde velmi patrný motiv svíce – svíce, která hoří a symbolizuje život, ale pak zhasne a s ní zhasne i život.
Eufemismus – místo „zemřela“ jenom „zhasla svíce“
Řečnická otázka – Kde je? Co dělá? Proč?
Vlastní názor
Anna Karenina se mi četla velice dobře. Na rozdíl od Vojny a míru mi přišlo, že zde přece jenom není TOLIK popisu a postavy se mi zdály zajímavější a propracovanější. Nevadila mi ani délka díla – naopak, autor měl alespoň čas všechno pořádně vysvětlit, všechny postavy měly ke svému jednání své důvody a poslední scéna se sebevraždou byla jenom logickým vyústěním celého díla a jedinou možnou cestou pro Annu.
Viděla jsem i film a musím říct, že mi přišel poměrně zdařilý – ovšem, jak už to bývá, knížka byla stejně lepší.
Zdroje
Mgr. Dominika Holubářová - Posuny v pojetí vybraných motivů v dílech L. N. Tolstého: Anna Kareninová a Kreutzerova sonáta (Magisterská diplomová práce)
https://is.muni.cz/th/266044/ff_m/DP_cela_finalni_verze.pdf